Loučňáček a TapTýda v Humenném 02
Ráno jsme protřeli oči v turistické ubytovně na Sninských rybníkoch. Bystře jsme posnídali a spěchali do sálu městského kulturního střediska v Humennom, kde vypukl ten pravý mumraj. Urychleně jsme postavili vše, co bylo třeba, a bez akustické zkoušky nastoupili před děti a učitele v sále. Publikum jsme měli přímo fajnové. Krásně se nám s nimi muzicírovalo. První koncert si vyslechly spíše mladší děti, na druhém už jsme měli před sebou zhruba tři stovky žáků sedmých až devátých tříd. Pustili jsme se do našeho programu na plné pecky a bylo to s mládeží moc prima. Takovou odezvu jsme ani nečekali.
Den byl nabitý. Po obědě jsme se odebrali do Muzea, ve kterém jsme realizovali společnou tvořivou dílnu zaměřenou na hudební komunikaci a způsob práce se skupinou. Došlo na barevné roury a zažívali jsme chvíle příjemné spolupráce s dětmi i učiteli ze škol základních i uměleckých. Našim zpěvákům a muzikantům pak byla dopřána prohlídka muzea.
Zamířili jsme do soukromé ZUŠky v Humennom. Tam jsme zažili dvě „příjemnosti“ – jednak přišly dvě paní učitelky s tím, že po tom, co dneska slyšely, se rozhodly, že založí sbor. Probírali jsme asi hodinku, co vše je čeká a jak to udělat, aby vše šlo hladce. Ta druhá radostná událost byla návštěva zkoušky Chemlonu. Zaujal nás profesionální přístup a viděli jsme na vlastní oči, že to, co vidíme na jevišti jako snadné a lehoučké tančení, je ve skutečnosti obrovská dřina.
Odjeli jsme zpátky na ubytovnu, navečeřeli se a rádi se setkali s představiteli hostitelů. Včas jsme se odebrali na kutě, protože jsme věděli, že nás čeká fyzicky náročný den. Nedá se však říci, že bychom hned usnuli...
6. 9. 2019    Petr Lukáš