Francouzské sborové putování 02
Pluli jsme nocí i dnem z domoviny přes Německo do Francie zhruba 20 hodin. Dálnicemi i úzkými uličkami, přes plechové řeky na dálnicích, klikatými potůčky serpentin přes horská údolí, stále však bezpečně a spokojeně. Díky, pane Tomáši a pane Františku. Je to uklidňující, když víte, že je ta naše zpěvná parta v rukou zkušených a vstřícných profesionálů.
Nejkrásnějších bylo posledních asi 60 kilometrů, kdy jsme projížděli nádherným údolím, které se vyrýsovalo za městečkem Flaviac. Překročili jsme sedlo ve výšce necelých 700 metrů nad mořem a otevřel se nám úžasný výhled na oblast, do které jsme cílili.
Pak již netrvalo dlouho a Lablachere nám doslova a do písmene otevřelo svou náruč. V širokém údolí s vulkanickým podkladem se rozprostírá městečko, kde není těsno, kde lze obdivovat kus historie i současné stavby, kterému jako dominanta vévodí kostel Notre Dame Sv. Panny Marie (mimochodem večer nepřehlédnutelně nasvícené).
Očekáváni již několik kilometrů před cílem paní sbormistryní Francoise jsme bezpečně nalezli místo, na kterém jsme zaparkovali a předali cestou přece jenom trošku znavené poutníčky rodinám, které evidentně znavené nebyly, ba jevily známky radosti z našeho příjezdu. Malinko nás zaskočil rozpis ubytovaných, ale smekám před Loučňáčky, kteří vzali věci, tak jak jsou, a vydali se do hostitelských rodin s jiným parťákem bez mrknutí oka. Nu, však zase budeme brzy pospolu.
Dospělí ještě navštívili místní školu, ve které jsme byli seznámeni s programem, občerstveni a ujednali jsme, jak budou probíhat koncerty a příprava na ně. Jsme sice schopni začít zpívat takříkajíc přímo z autobusu, ale nachystali jsme několik pro nás typických netradičností, tak se to bez určité přípravy neobešlo. Vše domluveno, ujednáno, repertoár odevzdán, dokonce i na krátkou zkoušku došlo. Všichni zdrávi, jsme v klidném a pěkném prostředí, čeká nás ještě mnoho práce i radostných zážitků. Tak dobrou noc.
5. 5. 2018    Petr Lukáš