Odemykání školy
Naše krásné staré dveře, které zdobí průčelí budovy školy, se na tento den už dlouho těšily. Vždyť dlouhé dva měsíce neviděly žádné dětské ruce, které by pohladily jejich křídla. Dnes konečně nastal den D. Den, kdy je prvňáčci svým kouzelným zaříkadlem slavnostně odemknout. Den, kdy 125 žáků opět usedne do lavic. A povedlo se… Tak hodně štěstí, ať se vám celý školní rok dobře daří.
2. 9. 2019    Jitka Čulíková
Cesta za vodou
Již patnáct let začíná v Loučné nad Desnou školní rok pro prvňáčky, jejich rodiče a deváťáky dvoudenním osobnostně sociálním kurzem. Letos pro nás deváťáci vymysleli téma Cesta za vodou.
V pondělí druhého září se tedy ve Skleníku sešli živočichové a bytosti, jejichž život je nerozlučně spjatý s vodou. Mohli jste tu potkat žraloka, vodníky, vodní panny a víly, námořníky, piráty, Neptuna, zahradníka, Severní ledový oceán... Po vzájemném představení jsme zjistili, že máme ve Skleníku kouzelnou studánku, ve které se skrývá poslední kapka vody.
Prvním úkolem pro neohrožené a vody se nebojící členy pěti týmů bylo studánku opět naplnit. V parku nachystali deváťáci jedenáct stanovišť s úkoly. Po jejich splnění získal každý člen týmu kouzelnou kapku vody. Díky manuální zručnosti, znalostem, spolupráci, fyzické zdatnosti našich prvňáčků, rodičů a deváťáků se studánku podařilo znovu naplnit. Po svačince vyrobil každý tým z dostupného materiálu strážce studánky. Práce se všem podařila, a tak jsme si s radostí zazpívali písničky ze zpěvníčku, který pro prvňáčky připravili jejich starší kamarádi.
Počasí nám bohužel nedovolilo uvařit guláš venku v kotlíku, ale protože máme úžasné paní kuchařky, mohli jsme si na něm pochutnat ve školní jídelně. Po návratu do Skleníku nás čekalo nemilé překvapení. Kouzelná voda ze studánky se ztratila. Nemínili jsme to nechat jen tak, a rozhodli jsme se, že kouzelnou vodu společnými silami znovu získáme. Vodník Dan má naštěstí bratra Vondru, který žije v Černém potoce a o kouzelné vodě toho hodně ví. Vytvořili jsme plán na druhý den, rozdali si trička s logem naší cesty a prvňáčci se vydali domů nabrat sílu do svých postýlek.
Deváťáky ještě čekala noční hra, která vyzkoušela jejich odvahu, důvtip a schopnost spolupracovat. Nebylo to jednoduché, ale nakonec i tento úkol splnili a mohli spokojeně zalehnout ve Skleníku do spacáků.
Druhý den jsme nasedli do autobusu a za zpěvu písniček se odhodlaně vydali za vodníkem Vondrou. Na místě jsme zjistili, že Vondra je velmi nedůvěřivý a že si jeho přízeň musíme teprve zasloužit. Čeka1 nás den plný her a úkolů. Chytali jsme neviditelného kapříka, plavali mezi elektrickými úhoři, skládali zprávu při překřikované, pozorně poslouchali a předávali pokyny při malování obrázků, předávali obrázky malované na záda, přenášeli perlu, krmili hladovou mušli... Teprve po splnění všech úkolů nám vodník Vondra prozradil cestu ke kouzelné studánce. Dostat se k ní ale nebylo vůbec jednoduché, protože ji hlídaly mrtvé dušičky ... Vše jsme nakonec zvládli, vodu získali a Vondra nám ji přečaroval do kouzelných vodních perel, aby se nám lépe převezla domů.
Unavení, ale spokojení jsme se vrátili do Skleníku a znovu naplnili naši studánku. Za odměnu jsme si každý vybrali jednu perlu pro štěstí.
Přeji nám všem, aby nám připomínala, jak je důležité naslouchat jeden druhému a umět táhnout za jeden provaz. Tak hodně radosti, úspěchů a štěstí v tomto školním roce. Je hezké vědět, že na to nejsme sami.
2. 9. 2019    Věra Lukášová